Alzheimerova choroba: překvapivá nová teorie o tom, co ji může způsobit
V roce 1906 Alois Alzheimer, psychiatr a neuroanatom, informoval o „zvláštním těžkém chorobném procesu mozkové kůry“ na shromáždění psychiatrů v německém Tübingenu. Případem byla 50letá žena, která trpěla ztrátou paměti, bludy, halucinacemi, agresivitou a zmateností – to vše se zhoršilo až do její předčasné smrti o pět let později.
při pitvě si Alzheimer u ženy všiml výrazných plaků na jejím mozku. Tyto plaky – shluky proteinu amyloid-beta – jsou stále považovány za příčinu Alzheimerovy choroby.
Tato teorie má však dva zásadní problémy. Za prvé, nevysvětluje, proč má mnoho subjektů (dokonce i staří lidé) plaky v mozku při absenci jakýchkoli neurologických příznaků, jako je ztráta paměti. Za druhé, klinické studie léků, které redukují tyto plaky, byly neúspěšné – s jednou nedávnou výjimkou.
Když se amyloid-beta protein hromadí ve formě plaků (nerozpustných shluků), původní rozpustná forma proteinu, která plní důležité funkce v mozku, je spotřebována a ztracena. Některé studie ukázaly, že snížené hladiny rozpustného amyloidu-beta – nazývaného amyloid-beta 42 – vedly k horším klinickým výsledkům pacientů.
V nedávné studii publikované v Journal of Alzheimer’s Disease bylo zkoumáno, zda je pro progresi Alzheimerovy choroby důležitější množství plaků v mozku nebo množství zbývajícího amyloidu-beta 42.
Abychom na tuto otázku bylo možné odpovědět, studovali se údaje o skupině lidí, kteří mají vzácnou dědičnou genovou mutaci, která je vystavuje vysokému riziku rozvoje Alzheimerovy choroby. Účastníci byli z kohortové studie Dominantly Inherited Alzheimer Network.
Bylo zjištěno, že vyčerpání amyloidu-beta 42 (funkční verze amyloidu-beta) je škodlivější než množství plaků (nerozpustné shluky amyloidu beta).
Účastníci byli průměrně tři roky sledování a bylo zjištěno, že ti, kteří měli vysoké hladiny amyloidu-beta 42 v mozkomíšním moku (tekutina kolem mozku a míchy), byli chráněni a jejich kognice byla po dobu studie zachována. To souvisí s mnoha studiemi, které prokázaly důležité funkce amyloidu-beta 42 v paměti a poznávání.
Je to také relevantní, protože byli studováni lidi s genetickou mutací, u kterých se v budoucnu s největší pravděpodobností rozvine Alzheimerova choroba, což je skupina, která je považována za nejsilnější důkaz podporující myšlenku, že amyloid-beta plaky jsou škodlivé. Avšak i v této skupině ti s vyššími hladinami amyloidu-beta 42 v mozkomíšním moku (CSF) zůstali kognitivně normální bez ohledu na množství plaků v jejich mozku.
Za zmínku také stojí, že u některých vzácných, dědičných forem Alzheimerovy choroby – například u nositelů takzvané Ósacké genové mutace nebo arktické mutace – se u lidí může vyvinout demence s nízkou hladinou amyloidu-beta 42 a bez detekovatelných plaků. To naznačuje, že plaky nejsou příčinou jejich demence, ale nízké hladiny amyloidu-beta 42 mohou být.
Zdroj: Alzheimer’s disease: surprising new theory about what might cause it. The Conversation [online]. 2022, 14.10.2022 [cit. 2023-02-20]. Dostupné z: https://theconversation.com/alzheimers-disease-surprising-new-theory-about-what-might-cause-it-192143