Epilepsie
Především nejde o jednu chorobu. Pod pojmem epilepsie se skrývá celá řada chorobných stavů, od nejlehčích až po velmi závažné. Jediné, co mají společné, je výskyt epileptických záchvatů.
Epileptické záchvaty jsou rovněž velmi mnohotvárné, vedle těch, které si patrně každý umí představit - pád na zem, pěna u úst a křeče - jsou i záchvaty méně nápadné. Mezi ně patří chvilkový výpadek vnímání, tzv. absence, někdy i epizody automatického, nesmyslného jednání. Jsou i záchvaty vnímané jen pacientem - např. návaly úzkosti, vjem zápachu který nemá objektivní příčinu a podobně. Jediné, co je všem záchvatům společné, je záchvatovitý průběh a fakt, že jsou způsobeny výbojem v mozkové kůře.
Co je podstatou epileptických záchvatů?
Mozek si lze představit jako složitý systém buněk, které podobně jako jednotlivé články počítače jsou navzájem propojeny a komunikují. Komunikace se děje drobnými elektrickými signály. Mozek můžeme přirovnat k složitému počítači, kde neustále probíhá komunikace mezi jednotlivými buňkami. To je podstatou našeho myšlení. Když je systém z nějakého důvodu porušen, může dojít ke zkratu, k výboji, a to se projeví jako epileptický záchvat.
Jaké jsou příčiny epilepsie?
Nejčastější otázkou bývá, zda je epilepsie dědičná. Odpověď není jednoznačná. Jsou jasně dědičné epilepsie a jsou epilepsie jasně získané, například poúrazová. U řady epilepsií se předpokládá, že se dědičné a zevní vlivy sčítají. Na základě statistik lze konstatovat, že pokud má jeden z rodičů epilepsii, je pravděpodobnost téhož onemocnění pro potomka asi 5%. V případě obou rodičů epileptiků je to asi 10%.
V jakém věku nejčastěji vzniká epilepsie?
Věkové rozložení má podobu velkého písmene U. Po narození a v časném dětství jsou epileptické syndromy časté, ty potom s dozráváním mozku vyhasínají a nejméně epileptiků je ve středním věku. Naopak k stáru přibývá nejrůznějších poškození mozku - cévní příhody, demence a další, které mívají epilepsii jako komplikaci. Proto opět procento epileptiků narůstá.
Jak se epilepsie léčí?
Epilepsii vyléčit neumíme. Nemoc může sama vyhasnout nebo se časem horšit, ale vliv na to máme malý. To, co umíme, je zabránit vzniku záchvatů. Již více než 100 let existují proti záchvatům účinné léky a neustále jich přibývá . První léky proti záchvatům ale měly hodně vedlejších účinků. Hojně používané barbituráty například pacienty tlumily. V posledních desetiletích se podařilo vyvinout léky, které mají mnohem méně vedlejších účinků a také se lépe snášejí s jinými léky, které pacient musí brát. Práce na vývoji nových antiepileptik stále pokračují.
Může mít epileptička děti?
Ve většině případů ano. Otěhotnět nedoporučujeme jen u těžkých případů. Před otěhotněním je ale nutné léčbu upravit tak, aby byla co nejméně nebezpečná pro vývoj plodu. Také podáváme kyselinu listovou.
Může se epilepsie operovat?
Pokud v některých případech užívání léků nedokáže záchvaty zastavit, je možné uvažovat o operaci. Než k ní přistoupíme, je třeba podrobné vyšetření. Kandidáty operace musíme dlouhodobě natáčet na EEG a na video, abychom zachytili záchvat . Nutné je vyšetření magnetickou rezonancí a někdy i izotopovými metodami. Vzácně je třeba operativně zavést elektrody do mozku a natáčet EEG přímo z mozkové kůry nebo z hlubších struktur. Teprve, když je přesně určeno, odkud záchvaty vycházejí, je možno operovat. Samozřejmě jen tehdy, když operace nepoškodí centra důležitá pro pohyb, řeč nebo jiné důležité funkce. Pokud je operace správně navržena, bývají výsledky velmi dobré.