Poruchy chování u Alzheimerovy Nemoci
Alzheimerova nemoc s demencí není jen zapomínání, typicky ji doprovází změny chování. Od příbuzných slyšíte o členech rodiny, kteří postupně zapomínají, ale jinak se chovají normálně, společensky únosně.
Zapomínání bez agitovanosti je v rodinách často dlouho a dobře kompenzovatelné. Potíže začínají, když chování nemocného s demencí začne být v rodině nezvladatelné.
V roce 1901 Dr. Alzheimer - psychiatr, přijal akutně na psychiatrické lůžko nemocnice ve Frankfurtu padesátiletou nemocnou Augustu D., kterou do nemocnice přivedl její manžel. Ten řekl, že jeho žena začala mít stihomam, a pak v rychlém sledu a se zvyšující se intensitou popsal její paranoidní chování, následované poruchami spánku a paměti, agresivitou a zmateností. Augusta D. pro tyto potíže zůstala hospitalizovaná a Dr. Alzheimerem pečlivě sledovaná až do roku 1906, kdy zemřela. Byla pitvána a stala se vzorovou pacientkou té nosologické jednotky, které dnes říkáme Alzheimerova choroba (AD).
Poruchy chování a psychotické poruchy v pozdějším věku nejsou příznakem psychózy, která je typická pro mladší a střední věk, ale právě začátkem AD. Tyto tzv. neuropsychiatrické příznaky buď demenci typicky doprovází nebo ji velmi často předchází. Jsou to změny osobnosti, chování, sociální stažení se, nezájem, vztahovačnost, deprese, agitovanost a agresivita, paranoia apod. Není pro ně kauzální lék. Inhibitory cholinesterázy nebo memantin velmi často tyto příznaky neovlivní. Zkoušíme off-label podávat quetiapine nebo risperidon, ale s malým a nekonstantním efektem. Těchto nemocných není málo a zátěž rodiny, která se o tyto své členy stará, je obrovská.